Publikováno

V koridě jsem na straně býka

Beránková---foto

Chceme vám představit jeden zajímavý fiktivní rozhovor, který napsala Bára BERÁNKOVÁ (viz foto), a to na téma: „V koridě jsem na straně býka“.

NE VŠECHNO MUSÍ DOPADNOUT ŠPATNĚ

Podívejme se na život očima zvířete. Přichází situace, kdy nás něco trápí anebo naopak máme radost, ale nemůžeme to říct. Myslím, že každé zvíře, kdyby mohlo, něco by nám povědělo. Zkusme si to představit například na mé kobylce SALOME, kterou jsme s rodiči koupili před půl rokem prostřednictvím inzerátu. Neměla lehký život, než se dostala ke mně. Dávám jí to, co koně potřebují, a hlavně lásku, kterou si zaslouží. Co by mi asi řekla? Vytkla by mi snad něco?

Konečně nám začalo jaro, vidím, jak si pochutnáváš na nové trávě. Co se ti zrovna honí hlavou?

Takovou volnost, co mám, a tolik zeleného jsem dosud neměla. Připadám si jako ten nejšťastnější kůň na světě.

Mohla bys nám říct, jak to s tebou bylo dříve?

Sice na to nerada vzpomínám, ale dobře. Narodila jsem se na statku jednoho farmáře, který ale ze mě radost neměl. Jako hříbě mě předčasně odtrhnul od matky a schválně mě nechával samotnou. Byla jsem hrozně hubená, protože tak malé množství jídla mi na růst a vůbec k životu nestačilo.

Jak to šlo s tebou dál, když jsi povyrostla?

Když nastal čas na to, aby můj hřbet farmáři posloužil, všechno bylo ještě horší. Každý den na mě hodil obří sedlo a honil mě přes louky, cesty, kopce, kam se dalo. Byla jsem vyčerpaná, všechno mě bolelo. Nebyl jediný den, kdy by mě nechal odpočinout. Rozpadala se mi kopyta, měla jsem srst v šíleném stavu, neposkytoval mi ani tu nejmenší péči.

Vzdala jsi to? Nebo jsi bojovala dál i přes to všechno?

V mých čtyřech letech, když už si farmář řekl, že jsem k ničemu, mě uvázal u stromu a chtěl nechat umřít. Myslela jsem, že je to opravdu konec, když najednou kolem mě projela mladá žena na jiném koni. Uviděla mě a vzala s sebou. Ustájila mě v malém boxe v polorozpadlé boudě a dávala mi najíst. Vzpamatovala jsem se, ale protože na mě neměla tolik času, každý den jsem stála a přemýšlela, jak to asi se mnou dopadne.

Jak dlouho ta nejistota trvala? Co se dělo dál?

Jednoho dne má majitelka přišla s novými lidmi. Byla to rodina a mezi nimi i mladá dívka, která mě začala objímat a hladit. Něco takového jsem neznala. Naložili mě do vozíku a jela jsem několik hodin a nevěděla kam. Po pár hodinách mě vyložili u stáje, kde na mě koukalo několik cizích koní. Vzali mě mezi ně, dali mi deku a výborné krmivo s vodou. Bylo mi teplo a hezky.

Takže jsi nakonec poznala život s láskou?

Ano, mám majitelku, která se o mě stará, jak jen může. Začátky byly těžké, protože lidem nevěřím, ale když jsem poznala, že mě má ráda, všechno jí to vracím. S ostatními kamarády máme na výběh obrovské louky jen a jen pro sebe. Naučila jsem se pravidelně trénovat a za každou práci úměrnou mým možnostem výkonu jsem odměněna. Miluji svou majitelku a život, jaký mi dala. Za nic bych ho nevyměnila. Na minulost se pokouším zapomenout.

Po chvíli se už Salome prohání mezi kopci při západu slunce. Hříva jí vlaje, nic ji nezastaví. A hlavně je šťastná.

Beránková---foto
Beránková—foto
Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *